Někdy se může člověku v životě stát, že má to štěstí a ocitne se ve společenství lidí, kteří se snaží o verbalizaci ideálů, jež nás navádějí k tomu, abychom jednali správně a s porozuměním smyslu tomu, co mám já tady na světě učinit, vykonat, aby můj život na zemi nebyl zbytečný. Toto štěstí může nabýt ještě větších rozměrů, když se společenství nejenže snaží o verbalizaci ideálů, ale i o jejich oživování skrze vlastní životní příběhy.

Je patrné, že je to také volba té mnohdy trnitější nebo přinejmenším komplikovanější cesty. Takovéto cesty před nás často stavějí překážky, vytvářejí v lidských příbězích zauzlování. Buďme ale za ně rádi. Poctivá snaha o jejich zvládnutí nám otevírá nové obzory, které bychom bez nich nemuseli vidět.

Instruktorská lesní škola Collegium je společenstvím lidí, ve kterém je toto úsilí patrné. Zároveň je smyslem školy, aby vytvářela otevřené prostředí i pro další, kteří se uprostřed kruhu ocitnou a kteří alespoň na nějaký čas kráčejí a hledají společně. Každý se pak stává partnerem pro dialog, stojí-li o to. Collegiátnímu sboru je vlastní úsilí o pokoru, která je důležitá k tomu, abychom věděli, kudy se vydávat a kudy naopak nejít. Pokorou tu ale nemyslíme tak, jak se s pojmem obvykle setkáváme. Totiž, že bych měl být pokorný před někým, kdo říká věci tak, že mají hlavu a patu. Pokorou je zamýšlena snaha a schopnost vidět pravdivé a to uznat jako střelku. Člověk se tak nedostává do podřadného či vyvýšeného postavení, ale je partnerem při hledání toho, co je pravdou. A mít při tom partnera, který se snaží o totéž bez ohledu na vlastní zájmy, je veliký důvod k radosti.

Na Collegiu se pro to cíleně vytváří prostor a i jinak je ho dostatek. Sama mohu rozjímat v čase, kterému se říká poustevna, na místě, které mi pro danou dobu přilne k srdci. A později, chci-li, mohu oslovit někoho dalšího ke společnému rozjímání, rozmlouvání a sdílení. Obzvlášť jiskřivé a inspirativní to může být v oblasti duchovní, na kterou je lesní škola zaměřena. Je patrné, že část instruktorského sboru je svou vírou zakotvena v křesťanství. Přitom je v Collegiu stále přítomná otevřenost pro dialog. Samotná cesta za dobrým instruktorstvím je pak na Collegiu pojímána s důrazem na osobnost instruktora a chápání instruktorství jako služby. Neznamená to, že bychom se na lesní škole nesnažili pomáhat rozvíjet i jiné složky, například schopnosti organizátorské. Ale přistupuje se k této složce tak, že není rozhodně jedinou, na které by se mělo instruktorství vystavovat. Na Collegiu tedy můžete zažít programy přednáškového charakteru, které vám napomohou při přípravě a realizaci akcí, ale i programy dotýkající se duchovní dimenze lidského života. Účastníci si také leccos zkusí prakticky, což je pro další kroky hodně užitečné. Společně se rozvíjí i rétorické dovednosti, tělu se na letním běhu věnuje potřebný čas, seznamujeme se s patrony lesní školy a s dalšími inspiračními zdroji.

Přesto všechno je ale na Collegiu nejdůležitější to, co je popsáno v úvodu, totiž společné hledání.

Dominika Julie Potůčková

ILŠ Collegium 2010